Historie zámku v Moravské Třebové
Zámek v Moravské Třebové patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě. Na konci 15. století se zde vůbec poprvé v českých zemích objevily moderní renesanční prvky a na začátku 17. století vznikla tři manýristická křídla podle plánů italského stavitele. Zámek proto nechybí v žádné české učebnici dějin umění.
Původní hrad
Moravská Třebová vznikla v polovině 13. století. První písemná zmínka se týká místního fojta (úředníka) a je obsažená v listině z roku 1270.
Zakladatel budoucího města, Boreš z Rýzmburka, patřil mezi významné druhy českého krále Václava I. Příchozí osadníci po vymýcení lesa a vyměření města začali se stavbou jednoduchých domů, patrně ze dřeva. Středověké domy ani tehdejší hradby se sice nedochovaly, ale o městě si můžeme udělat představu z jeho půdorysu. Čtvercové náměstí s kolmo vybíhajícími ulicemi je typickým dílem 13. století.
Jedinou nepravidelností v šachovnicovém půdorysu města najdeme v jeho jihovýchodním nároží. Zde stával, asi už od samotného založení města, hrad šlechtického správce. Byl postavený do obvodových hradeb a od města byl oddělený hlubokým příkopem. Jak vypadala jeho středověká podoba, a opevnění se můžeme jen dohadovat. Každopádně zabíral strategicky výhodné místo na mírném návrší nad říčkou Třebůvkou, kolem které vedla obchodní stezka. Údolí se zde zužovalo a bylo nutné jím obcházet a objíždět prudký sráz protějšího vrchu.
Zlomky keramiky nalezené při archeologickém výzkumu dokazují, že toto místo osídlili lidé už v pravěku. Usadili se zde v pozdní době bronzové a své sídliště obehnali příkopem.
Raně renesanční zámek Ladislava z Boskovic
Jednou z nejdůležitějších postav historie zámku i města byl Ladislav Černohorský z Boskovic (asi 1455-1520), který pocházel z jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů. Jelikož mu byla původně určena kariéra v církvi, procestoval v mládí za vzděláním velkou část Itálie. Studoval ve Ferraře, Bologni, Padově, Pávii či ve Vídni. Zde se nejspíš seznámil s myšlenkami humanismu a renesance. Měl také blízko ke dvoru uherského krále a tehdejšího vládce Moravy Matyáše Korvína v dnešní Budapešti, kde v jeho službách pobývala řada italských umělců. Odtud si Ladislav později pozval řemeslníky i do Moravské Třebové.
Raně renesanční prvky reprezentují především portál a dva portrétní medailony. Portál, dnes vsazený do jižní brány na nádvoří, tvořil původně hlavní vchod do „starého zámku“. Je datovaný rokem 1492, což z něj dělá nejstarší dochovanou renesanční památku v České republice. Vedle nepřehlédnutelných renesančních prvků lze v detailech vypozorovat ještě pozůstatky starých kamenických postupů, tvoří tak (společně s portálem tovačovského zámku a okenními ostěními Vladislavského sálu na Pražském hradě) přechod mezi gotikou a renesancí. To kulaté medailony Ladislava a jeho manželky Magdalény z Dubé a Lipé z roku 1495 jsou už ukázkou skvělé práce italského sochaře demonstrující čistotu renesančního slohu. Kopie jsou také vsazeny do jižní brány na nádvoří, mramorové originály jsou součástí expozice Poklady Moravské Třebové.
Samotný zámek si ponechal tradiční čtyřkřídlou dispozici s centrálním nádvořím a masivní věží, součástí zámku byla i černá kuchyně, předsazená v hradním příkopu. Dodnes je z části zachován jako podzemní prostor uprostřed nádvoří. Od roku 2010 je i tento prostor zpřístupněn, Je tu instalována expozice Barevná planeta. Zámecký areál byl v době pánů z Boskovic stále oddělen od města příkopem a přístup zajišťoval kamenný most, jehož pozůstatky byly objeveny při archeologickém výzkumu v 90. letech.
Na rozšiřování zámku se podíleli všichni majitelé rodu, jejich zásahy však nebyly tak rozsáhlé. Byli to především Václav z Boskovic, jehož jméno je vytesáno nad portálem domu v Bránské ulici, který byl propojen se zámkem. Václav si tudy krátil cestu do kostela. A také Jan Třebovský, který nechal postavit mlýn za hradbami zámku, v jeho blízkosti se dochovala branka s tesaným nápisem a erby pánů z Boskovic a pánů z Dubé a Lipé. Také Jan si zval na své sídlo umělce z dalekých končin, například malíře Pietra di Petri, jehož portrét Jana na úmrtním loži mohou také vidět návštěvníci zámku. Di Petri poté působil, až do své smrti v roce 1611, také ve službách Žerotínů.
Období Moravských Athén
Největšího rozkvětu se naše město dočkalo za dob, kdy zámek vlastnil Ladislav Velen ze Žerotína. Ten ho zdědil již jako desetiletý kluk v roce 1589. Brzy však osiřel a po svých příbuzných získal nejen rozsáhlý majetek, ale také velké dluhy. Ovšem Ladislav Velen byl velmi zdatným hospodářem a všechny dluhy zanedlouho splatil. Svůj majetek pak rozšířil natolik, že se mu začalo přezdívat „bohatý Žerotín“. Díky svému velkému majetku byl známý jako štědrý mecenáš mnoha umělců, učenců i alchymistů, kteří působili i zde na dvoře v Moravské Třebové. I díky tomu si Moravská Třebová vysloužila přízvisko Moravské Athény. Ladislav Velen se také zasloužil o největší přestavbu našeho zámku. Mezi léty 1611 a 1616 nechal přistavět tři rozsáhlá arkádová křídla v manýristickém stylu. Tato křídla patřila k největším skvostům své doby ve střední Evropě a dodnes patří k nejikoničtějším symbolům našeho zámku. Projektantem celého díla byl nejspíše Giovanni Maria Filippy, který působil také na Pražském hradě, kde navrhl např. Matyášovu bránu. Na stavbu pak dohlížel další Ital, a sice Giovanni Motally. Ten se po dokončení stavebních prací na dlouhý čas usadil v Moravské Třebové a pracoval zde na různých zakázkách pro měšťany. V roce 1616, tedy po dokončení stavby, se Ladislav Velen podruhé oženil a jeho manželkou se stala Alžběta z Thurnu. Její strýc, Jindřich Matyáš z Thurnu, se krátce nato dostal do čela stavovského povstání a Ladislavova politická hvězda tak začala značně stoupat. Bohužel po prohrané bitvě na Bílé hoře musel Velen uprchnout ze země a zpět se již nikdy nevrátil. Do konce života působil jako polní maršál ve švédském vojsku. Zemřel roku 1638 na neznámém místě v Polsku.
Lichtenštejnské období
Téměř všechen Žerotínův majetek získal po bitvě na Bílé hoře Karel z Lichtenštejna, bývalý přítel a dokonce kmotr dětí Ladislava Velena, který dokázal šikovně využít dramatické situace dvacátých let 17. století a stal se jedním z nejbohatších pánů a nejvlivnějších politiků v zemi. Zámek sice ještě nechal za dozoru G. Motally dokončit, ale sídlili na něm už jen úředníci a správa panství. Lichtenštejni sem už jen tu a tam přijížděli zalovit si do okolních lesů nebo probrat hospodářské záležitosti.
Zámek zůstal v držení rodů až do roku 1945. Jakékoli přestavby se zámku vyhýbali až do 19. století. Tehdy, na konci dubna 1840, zachvátil zámek i velkou část města ničivý požár. Tehdejší majitel Alois II. z Lichtenštejna, naštěstí nepodlehl pokušení celý areál strhnout a vybudovat moderní šlechtické sídlo, ale nechal „nový“ žerotínský zámek opravit podle původních plánů. Jiné to bylo se „starým“ zámkem, který byl ze tří čtvrtin zbourán (zůstalo jen východní křídlo – rytířský sál a pozdně gotická sklepení si zachovaly původní podobu) a společně s jihozápadním křídlem zámku dostal empírovou podobu.
Zámek tak dostal dnešní podobu na půdorysu písmene U, k jihu otevřeným rozsáhlým nádvořím. Tím se stavební vývoj zámku uzavřel, později docházelo už jen k rekonstrukcím, třeba na začátku 20. století. Za vlády Lichtenštejnů byly postaveny rozsáhlé hospodářské budovy zámeckého pivovaru severně od zámku (ulice zámecká a zámecké náměstí), které jsou v současnosti v soukromých rukou a drtivá většina areálu není nijak využívána.
