Svatá Lucie

S tímto svátkem se pojí mnoho tradic, legend i pořekadel. Například známé je lidové moudro “Svatá Lucie, noci upije a dne nepřidá”. V každém případě je Lucie příslibem nového světla a čistoty, proto ji na našem zámku budete moci o třetím adventním víkendu uvidět.

Posledním svátkem v předvánočním čase mimořádného významu byl den 13. prosince – svátek sv. Lucie. Již v nejstarších českých kancionálech z dob středověku je v kalendáriu 13. prosinec spojen se jménem Lucia, odvozeným z latinského slova lux – světlo. Podle starého kalendářního přepočtu před rokem 1582 byl tento svátek zasazen do doby slunovratu. V tomto svátku najdeme různé prvky i jiné motivy, než je pouze oslava ženské píle přástvy. Najdeme zde prvky erotiky, mladé lásky a ženské svrchovanosti. O tom svědčí obřady posunuté do času povánočního, s názvem dlouhá noc. Královna večera si sama volí svůj mužský protějšek, je od něj obdařena darem úcty, popsaným vrkočem, v jejím domě se koná hostina, v hospodě tanec a zpěv jako o malé svatbě.

Lucie zůstala patronkou předení i ve zvycích 19. století. Na její svátek se nesmělo příst a která žena tento zákaz přestoupila, byla maskami lucek ztrestána – přádlo jí např. pocuchaly, nářadí roznesly po domě. Pod symbolem ženské práce ve zvycích zjevně prosvítá hlubší podtext ženského principu a mateřského kultu.

Např. v jižních Čechách lucky naznačují hlavní ženské poslání – symbolicky chovají dítě. I v současných, již řídce dodržovaných, zvycích lze spatřit mnohde dominantní ženské postavení. Například v Pošumaví dodnes ženy převlečené za lucie se mají právo v navštívených domácnostech  obracet žertovnými, často i fyzickými útoky proti mužskému pokolení. Avšak pouze do půlnoci, kdy se láme čas – jako ve starých pohádkách.

V některých zemích Evropy, hlavně na severu, kde se dlouho užíval juliánský kalendář, zůstala tradice svátku Lucie spojená se světlem. Touha po světle je také v čase zimy v těchto krajinách skutečně citelná. Masky lucií i jejich svátek je výrazný zejména ve Švédsku. Bíle oděné ženy zde jezdí na koních od vesnice k vesnici s rozžatými pochodněmi v rukou. Jejich jménem se rozsvěcují světýlka v oknech konají nadílky.

I u nás se zvyky na Lucii mnohde pojí s časovým přelomem. Postavy bývají oděny podobně, v bílém. Motivů ztvárnění převleku je víc. V jižních Čechách se uchoval popis zvyku, kdy řečené lucky chodily v sestavě několika postav v dlouhém bílém rouchu s dlouhými bílými zobany, jako mohutní tajemní ptáci. Vcházely tiše do světnice, v rukou držely peruť z husího křídla a obrazně s ní vymetaly smetí z jizby, jako symbol konce s loňskou špínou, nepořádkem a obecně očisty.

Když opomineme symbolický význam svátku, Svatá Lucie skutečně existovala, byla dcerou bohatých rodičů. Dle legendy se rozhodla pro pannenský život a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby odradila dalšího z nápadníků, ale zrak jí byl jako zázrakem vrácen.